Ano, jsou i tací rodiče, kteří na své dítě žárlí a má to několik důvodů. Zejména matky ve vztahu k dcerám, dokáží prožívat pocity žárlivosti běžně. Proč?
Proč rodiče žárlí na své dítě?
Možná vám přijde scestné, aby rodič žárlil na své dítě. Vždyť přece každý by se měl z úspěchu dítěte radovat. Není jedna z radostí rodičovství vychovat dítě tak, aby se v dospělosti mělo lépe než my? Pro některé zřejmě ne; někteří rodiče berou úspěch a nesčetné možnosti se závistivým bodnutím u srdce.

Profesorka filozofie Jiskra Fileva upozorňuje, že rodičovská žárlivost je častější než předpokládáme. Zabývá se podvědomými motivy a jejich souvislostí s naším vědomým chováním.

Fileva tvrdí, že množství rodičů, zejména matky ve vztahu k dcerám, dokáží prožívat pocity žárlivosti běžně. Dítě nemusí být úspěšné, ke žárlivosti stačí lepší vztah s otcem (se kterým matka tak vřelý vztah nemá), nebo jen mládí a krása v rozpuku. Tento problém je však komplexnější.

Je smutná pravda, že většina lidí si v dospělosti léčí rány z dětství.
Dcera jako konkurent
Žárlivost jako taková má několik důvodů. Profesor psychologie na Georgetownské univerzitě, Gerrod Parrott, nabízí nejjednodušší definici.

„Žárlivost je odpověď na vnímanou hrozbu důležitého vztahu. Část našeho sebeobrazu tvoří i to, jak s námi ostatní zacházejí. A pokud osoba, která je pro nás důležitá, přesměruje toto krásné zacházení k někomu jinému, cítíme nejistotu a jakousi ztrátu identity. „

Mnoho matek, které jsou zvyklé na neomezenou pozornost partnera, snášejí velmi těžko, pokud partner pozornost a péči přesměruje na dítě. Mají dojem, že přicházejí o to, co patřilo jen jim.

Otec začne nazývat dcerku „zlatíčko, srdíčkem“, výrazy, které dříve patřily jen manželce. Je jeho malým děvčátkem, a matka cítí, jakoby ztrácela v životě partnera důležitost a postavení. Pokud se vztah otce a matky neupevňuje i po dítěti, matka žárlí na vztah, jaký

má dcera s otcem. Začne ji brát jako konkurenci, která ji obírá o manželovu přízeň a pozornost. Dokonce ji může vinit, že zapříčinila ochladnutí vztahů mezi nimi.

Narcistická matka miluje pouze pokud dítě plní její přání
Doktorka Karyl McBride potvrzuje, že závist matek vůči dcerám je velmi častá a souvisí s narcistický sklony. Narcistní matky jsou egoistické, o čem píše ve své knize Budu vůbec někdy dost dobrá? Cen pro dcery narcistický matek (zakoupíte v českém překladu).

Matky učí dcery, že láska je podmíněná, že je budou milovat jen za určitých okolností – tedy pokud budou v očích matky dokonalé, což se však nikdy nestane. Dcery závistivých narcistický matek vyrůstají v pochybnostech o sobě. Snažili se být matkou Lube a přijímány, proto odignorovali své potřeby a přání a plnily ty matčiny. Ale, jak McBride tvrdí, nikdy se necítili pro matku dost dobré, aby si získaly její plnou lásku.

Promarněna mládí ztracené příležitosti
Žárlivost se však nevyhýbá ani mužům. Znala jsem rodinu, ve které byl mladý, dospívající muž trnem v oku svého otce. Jejich vztah se tvářil na oko v pořádku, ale při bližším zkoumání byl problém velmi viditelný. Otec se oženil s matkou kvůli neplánovanému těhotenství, avšak nikdy to nebylo šťastné manželství. Na syna žárlil, protože byl mladý, mohl si zařídit svůj život podle sebe, měl ho celý před sebou – což otec neměl.

Jak je zřejmé, rodiče často nejsou spokojeni se svými životy a to z různých důvodů. Nesplnily si sen, žijí v nešťastném manželství, mají neuspokojivou práci a jsou přesvědčeni, že je to neměnný status. Závidí svým dětem mládí a fakt, že mají na výběr, kdežto oni (aspoň si to myslí) už ne.

Pozorují své děti, jak si užívají života, přičemž oni sami žijí tentýž den už několik desetiletí. Je snazší přechovávat negativní pocity a vinit za ně dítě, než si přiznat problém a nabrat odvahu ke změně.

Když děti mají to, co rodič nikdy neměl
Vztahová expertka Weena Cullins vidí žárlivost v něčem jiném. „Může být obtížné vyrovnat se s faktem, že poskytnete svým dětem příležitosti, které jste vy sami jako děti neměli.“

Cullins tvrdí, že některé matky bojují s pocitem závisti a žárlivosti právě proto, že neměli tolik příležitostí rozvíjet se, cestovat a podobně. Některé to překonají a dopřejí dětem rozvoj, jiné zakážou co jim bylo nepřístupné. Spisovatelka a psycholožka Terri Apter vysvětluje, že někdy se závist maskuje za péči.