Téměř každý rodič se s fází vzdoru musí v určitém okamžiku vyrovnat, zejména během batolecích let.

Malé děti stále rozvíjejí schopnost regulovat své emoce a impulzy; musí se naučit, co se od nich očekává. Každé dítě je jedinečné. Co funguje na jedno dítě, nemusí fungovat na druhé. „Po zadku“ nezabírá, když tak jen nakrátko. Z dlouhodobého hlediska více škodí, než pomáhá zlepšit chování dítěte ..

Na zvládnutí vypjaté situace můžete vyzkoušet jednu z následujících strategii:

1. Zapojte dítě co nejvíce do chodu domácnosti
   Děti rádi spolupracují. Díky pozitivním projevem za vykonanou práci, jak pochvala, se budou děti cítit bezpečně, motivované, a získávají cenné sociální dovednosti. Mnoho jejich chvalte pokud se chovají podle pravidel.

Negativní chování dětí nás často provokuje, dělá z nás podrážděných, rozzlobených, frustrovaných ba až zoufalých. Zejména citlivé děti mohou reagovat podrážděně, pomozte jim tedy najít příčinu jejich hněvu, následně jim nabídněte alternativní řešení.

Vzdorovité děti jsou nejhoršími nepřáteli sobě, protože se drží vzorců chování, díky kterým lidé reagují negativně. Právě rodiče nesmějí kontraproduktivní reagovat, neboť nevhodné chování dětí se stane systematické.

Zároveň však musíte stanovit limity. Většina vaší komunikace by měla zůstat podporující – neodmietajúca. Omezte tresty a zákazy. Samozřejmě zabraňte mu v ničení věcí, nebo bití jiných. Zaměřte se ve větší míře na celkový emocionální stav dítěte, namísto na nevhodné chování.

Výchova tvrdohlavého a svéhlavý dítěte je někdy pořádný oříšek. Neztrácejte ale hlavu; stačí si pamatovat pár základních věcí, a zvládnete to levou zadní.

2. Pomáhejte dětem rozvíjet sociálně-emocionální schopnosti
   A vyhýbejte se situacím, které je přetěžují.

Podporujte děti v projevech trpělivosti. Je třeba mít vůči jejich chování realistická očekávání. Pro tříleté dítě je velmi náročné tiše a nečinně sedět v čekárně u lékaře. Namísto křiku a negativní kritiky byste měli podpořit pozitivní atmosféru, aby zůstali motivované, pozorné a ochotné poslouchat. Pokud vydrží například během dané doby kreslit nebo číst, nezapomeňte je pochválit, takto se budou snažit i příště.

Pokud však řeknete dítěti, aby nečinně sedělo hodinu, přecenit dítě. Děti budou ve stresu, že nedokážou splnit naše standardy a budou se chovat nevhodně.

Vyjádřete své očekávání jasně a klidně, vyhněte se důrazu na zákazy. Pokud se děti chovají nevhodně, poskytněte jim přátelské připomenutí toho co mají dělat.

Pomozte dětem pochopit emoce, aby si vytvářeli pozitivní vztahy v rodině is vrstevníky.

Co lidí zlobí nebo truchlí?

Jak můžeme tyto pocity uklidnit nebo zabránit tomu, aby v první řadě vybuchly?

Děti nemají rádi změny. Děti potřebují pro přizpůsobení se změnám více času než dospělí. Reakční časy a přechod z jedné činnosti na druhou trvá dětem déle. Pokud přijde návštěva, nenuťte hned dítě půjčovat hračky cizím dětem. Příkazy mohou vyvolat zbytečný vzdor. Odměňujte děti pozitivní zpětnou vazbou, pokud se rozhodnou hračku půjčit.

3. Pochopte, proč se děti chovají „vzdorovitě“
   U velmi malých dětí to, co vypadá jako vzdor, je obvykle něco jiného – vývojová neschopnost ovládat impulsy, zvládat emoce, pamatovat si pravidla nebo předvídat, jak se budou cítit jiní lidé.

Děti se cítí rovnocenné. Vzdor vychází z přesvědčení dětí o autonomii a férovosti. Dítě by mělo vědět proč určité jednání je spravedlivé a rozumné.

4. Posilujte sebeovládání a prosociální chování hraním vhodných her
   Děti se učí hrou. Podpora her s rodiči a sourozenci pomáhá dětem naučit se vycházet s ostatními a zvládat i negativní emoce během prohry. U malých dětí ve věku 3-4 roky zaznamenali snížení negativních projevů chování během her jako Sochy, které vyžadují rychlé reakce, ale i zastavení dítěte.
5. Nepodceňujte vliv spánku
   Nedostatečný spánek podporuje rozrušení dítěte. Zhoršuje to schopnost číst mimiku, a to vede k nedorozumění a konfliktům. Nedostatečný spánek podporuje nevhodné projevy hyperaktivity a poruchy pozornosti.
6. Myslete na vlastní chování a jeho vliv
   Nervózně děti mají většinou nervózních rodičů. Platí to i opačně. Není jednoduché zůstat klidný při výbuchu vzdoru dítěte, nejsme přece stroje. Pokud zůstanete klidní, snížíte stres a i dítě se jednodušší uklidní.