Tu explozi emocí, která ve spolupráci s vnitřní motivací vede k vytvoření něčeho nového a kreativního, třeba v dítěti podporovat.
Kreativita je tvorba. Je to schopnost přinést něco nového, vytvořit dílo, produkt nebo zformovat myšlenku. Je to schopnost spojovat poznané do nepoznaného. A přitom stará pravda, že kreativních je jen pár jedinců, většinou umělců, už dávno neplatí.

Každý z nás se narodí kreativní a tvůrčí. Rozdíl je v tom, že některým ta schopnost zůstane, ale v mnoha jiných ji dospívání zabije.

Pokud dítě podchytíme dostatečně brzy, můžeme mu pomoci a podpořit jeho kreativitu. Výsledkem nebude jen to, že bude pěkně kreslit nebo psát básně. Výsledkem bude, že se bude snadněji protloukat životem, protože bude vědět, jak se postavit k problémům, najít řešení na jakékoliv komplikace a vymyslet způsob, jak vyřešit to, před čím ostatní zastaví.

Není to tedy jen o umění. Je to o každodenním životě. A začíná to už v raném dětství.

Co nedělat, abychom nechtěně nezabili dětskou kreativitu? Zde je pár příkladů:

1.Vymýšľať neustálý program a mít mnoho kroužků
Kreativní může být jedině člověk, který je svobodný v tom, co dělá, a dělá to s radostí. V dnešní době baby gymnastiky, baby plavání, baby výtvarné či baby hudební, později následovanými Předškolačka literárně-dramatickými a školáckými parkour tréninky, doplněnými o dva různé jazykové kurzy a doučování z matematiky, je svoboda dětí pouze imaginární.

Nejste animátorka. Nemusíte se starat o každou minutu života svého dítěte. Nevadí, že se nudí. Právě naopak, nuda pohání děti v tom, aby zapojily mozek a začali přemýšlet. Přemýšlet sami aniž jejich problém s nedostatečným programem vyřešil za ně rodič.

Představte si dítě, které nemá k dispozici televizor, tablet, mobil ani počítač, a v kalendáři mu nesvítí žádný kroužek ani aktivita. Nemá co dělat. Buď bude ležet na zádech a dívat do stropu, což samozřejmě může, ale zjevně ho to po pár minutách přestane bavit, nebo si vymyslí nějakou aktivitu. Už jen ten samotný proces vymýšlení, co bude dělat, je kreativita.

Děti si dokáží vymyslet vlastní hry, nepotřebují návody ani doprovod. Dokáží to udělat, když jsou samy doma, nebo i ve skupině, ve které to po pár minutách vypadá jako na velmi dobrém brain storming. Vykřikují jedno přes druhé, srší nápady, jak hru zlepšit. To je kreativita. Schopnost něco vymyslet.

2. Nabídka jednoúčelové hračky
   Výborný příklad je lego. Buď má dítě to jednoúčelové, ze kterého umí postavit jen pirátskou loď, na kterou má návod, nebo má obyčejné duplo kostky bez návodu. Z těch může vyrobit cokoliv mu napadne. Naše dvouletá dcera si začala z lega stavět nábytek, například židli pro medvídka, postýlku pro panenku, a podobně.

Pokud dítě dostane jednoúčelovou hračku, například hračkářský telefon, domeček pro panenku nebo malý plastový vysavač, nemusí přemýšlet nad tím, co bude dělat a co na to použije. Naše Greta strašně chtěla kočárek pro panenku, ale žádný doma nemá. Začala ji vozit ve své židli, což má při dětském stolku. Zdálo se mi to jako výborný nápad, na který by nepřišla, kdyby měla ten kočárek.

Děti nepotřebují na všechno speciální hračku. Oni si opravdu dokáží vymyslet, jak se to dá dělat jinak, když na to dostanou prostor. Pokud jim ale rodiče neustále podhadzujú, co se na co používá, děti se postupně přestanou snažit hledat řešení.